Na vedoucích pozicích je člověk často sám a má málo prostoru se s někým o své starosti podělit. Když mi Zdeněk Štěpánek řekl, že na Ředitelské dílně se potkávají lidé, kteří jsou na tom stejně, úplně se mi rozsvítily oči. V té době jsem cítil, že můj styl vedení naráží na limity a nefunguje. Na dílně jsem poznal, že management se dá dělat úplně jinak, s lehkostí a bez toho, abych musel mít všechno na triku sám.  

Největší aha-moment pro mě byl, když jsem opustil roli ‚Supermana‘, který musí všechno vědět nejlíp a všechno vydržet. Už nechci být nejlepší, chci být užitečný. Když jako ředitel otevřeně ukážu, že taky něco nevím nebo neumím, ohromně mě to s mými lidmi propojí. Dílna mi otevřela úplně nový prostor a byla pro mě bezpečný přístav, kde se člověk nemusí bát odložit masku.